DÍTĚ

Autor: Dan autor

Jak dlouho jsem tě obaloval smůlou
bys plápolal jak pochodeň
z níž žhavé čůrky
stékají mi na ruce
jak dlouho jsem tě obaloval
abych tě vrhnul
do suchého života.
Buď zhasneš
nebo zapálíš vše kol sebe
Ty, zářící pochodeň mých snů.
Jak dlouho
jsem vyřezával rukojeť tvé výchovy
aby se dobře držela
s láskou
pílí
jak spalovač mrtvol
šílený.
Již brzy zazní gong mé chvíli…
Snad jsem tě dobře připravil
na zmrazující začátek balistické křivky
až záchvěvy ustanou prskavé
ve žhavém zpopelnění.
Kdo jiný by přec dokončit měl to
co já jsem započal?
Jsi v mých rukách
Mám tě
Držím
Jen hezky hoř, dítě mé
a pal vše kolem.
Já byl slaboch
teď zodpovědnost na tobě.
Zní gong mé chvíli
Teď
Teď
Teď
Vrhám tě do života.
Leť!

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 39x

PŘEDPOSLEDNÍ RÁNO

Autor: Dan autor

Mour noci
Se prosel
Dlaněmi Rána
A zažhnul na slunečním temeni
Probouzím se
ze sna
A vidím
že Skutečnost se nade mnou zas sklání s holí
Aby zasadila první Úder…
Obrněn Ztěžklou Nadějí
se celý den
Potácím
Propoceným Městem
Zbrocený Sysifos…
K Poznání
Vede cesta
Vyťukaná holemi Slepců
Neberme jim tu čestnou zásluhu
Bratře
Podej mi doušek jedu
Bohatě se ti odměním
Svou Smrtí
Vždyť jsem jen šašek
Blázen bez podílu
Na zmrzačení už tak dost znetvořených lidí
Předposlední Ráno…
Potkávám Tváře
Zpuchlé do úsměvu
Od facek nenáhodných střetnutí
Potem uslzené ruce
Tisknoucích se milenců
A vyhaslé starce
Kteří už nevěří že jejich mládí má budoucnost…
Celou duši
za noc nastřádaných perel
rozházím sviním
aby je pokálely
Tu máte!
Těch čubčích rmutů
a hanebných tužeb
Vy zadupte je
Však příští
jednou obnaží tu skládku
Zvědavosti rýčem
A snad nepřekvapí je
že perly v hnoji skví se
Však kde se vzal hnůj mezi perlami
Ó slunce!
Ty nebeská stvůro
Daruješ život
aby shnil?
Předposlední ráno…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 38x

POPRAVA

Autor: Dan autor

Popraviště na náměstí ční
Tvrdě a plosce vyvýšené tu
Jak jeviště smutně sváteční.
Rudý samet mu pomocníci
Přilípli – krvavou vinětu
Chystá se divadlo jateční
Několika hodin možná zvíci.
Vzdor humanismu, a také právě
Pro něj tam trčí vprostřed špalek temný
Jenž přízemní stavbu až k oblakům zdvihá
Dravě
Jako věž gotické katedrály
-to architekt Účelnost hlásá vkus svůj jemný.
Na špalek odsouzenec si hrudí líhá
A tím se naposled klaní králi.
Tam nahoře, na té plošině
Tam končí hlavy v koši. Ne,
To žádná potupa není
Jen malé praktické opatření
-vždyť jsou tu dámy
a navíc šaškové, co svůj
ostrovtip užijí i v chvíli takové
stůj co stůj
prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený.“

a hle,
již vedou toho ničemu!
Límec má servaný a natupo vlasy
Obličej ztrhaný.
Nač myslí asi?
Je smířený, to odsouzenci na smrt umí
Jde bosý.
Nervózní dav už rozechvěle šumí.
Vtom kdosi hanlivě vzkřikne tupou větu:
„Jen do koše s tou tvojí hlavou!“
však soused jeho uštědří mu štulec.
Na popravišti, promlouvaje k světu
Chlap v černém, s očima jak pulec
Obrací lid na víru pravou
Vznešeně huhlaje o Bohu
O pekle, hříchu, odpuštění
O modlení a o pokání.
Pacholek přivádí mátohu
-vězně. Teď poslední pomazání
a černý šátek přes oči
a kat si nasazuje kápi.
Zved´ sekeru jak oponu
Jak při posledním děkování
A někde v světě záhrobním
si Smrtka nabrousila drápy.
V záblesku ostré čepele se nezachvěje jen
Ten, kdo má kůži hroší…
Hlava už nesedí na těle
A i s myšlenkami končí v koši.

Na dlažbě zůstala krvavá skvrnka.
Opodál šašek na kytaru drnká
Prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený
kterýpak z vás, hlupáci, ví k čemu
má krk pod hlavou tak pěkně zúžený?“

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 73x

VZDECH

Autor: Dan autor

Když dozní v boltcích
poslední tón melodramatu
je nasnadě rozhlédnout se po aktérech
Vzbouřený prostor do čela neúprosně vtepe
morseův signál z donucení
. . .  – – –  . . .
avšak pomoc není.
Jen z hlubin
jak šumák zkažený
a nebo jak sůl do koly
vypění výkřik raněný
dosáhnuv břehu našich sluchů.
Dřímající larva bourcova
ukrytá ve slepecké holi
je vyděšena skřehotáním duchů.
Kéž ranhojič spánek rozmělní trud
jenž se peleší v mé hlavě s Psyché
nechť sejme ze mě poloshnilý sud
Ech! Toť úvahy jsou liché.
Z té spousty blábolů se tají dech.
Však jsem to také psal potají.
Ech!

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 2,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 25x

PROZŘENÍ

Autor: Dan autor

Když se smradlavým bahnem zmoudření
s melancholickým bubláním
prodírá
trouchnivějící Mládí
a zvětralou nadějí
se již nedá víc opíjet
V tu chvíli
(právě v ní)
je čas
s provinilou grimasou dementního úsměvu
vykázat
své trapně ukřivděné Snílkovství
z ráje praktičnosti
decentně za ním prásknout dveřmi
zatnout pěsti
a v duchu hulákat:
Táhni k čertu
ty ožralé
nenasytné prase
na jehož hřbetě jsem se vláčel vždy jen
od zdi ke zdi!

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 18x

BLUES O HLADU

Autor: Dan autor

Nemám už peníze a
vypadám jak z muzea
exemplář téměř na kost zchudlý.
Denně si dávám ešus nudlí
a dorážím se vločkami,
denně se ptávám:
proč, mami, mě porodilas na jídlo a ne na třeba elektřinu
jíž bych se za pár šupů živil
přímo ze zásuvky?
Ale komu vinu
připsat, když genetický kód je neoblomný?
To by se, jářku, pánbůh divil
vida mě, jak v hubě s dvěma hřebíky
tu lačně u zásuvky stojím.
Ale někdo to první zkusit musí
i když se, pravda, trochu bojím.
Jen do toho!
Snad najím se
bez vyražení pojistek…
Bác.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 24x

Terapie zbytečnosti

Autor: xxxsoulautor

Též dnes mě samá únava zhýrá,
zastiňuje tak zdrcenou duši mou,
že ta, i když se snaží, ani v tomto
psaní nic nenachází.

Toť jen terapie malá,
dočasná – a přitom krásná!
Tváří se jak se sekerou kat,
jenž musí bez váhání,
zločincovu hlavu sťat.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 22x

Konečná – pěkně vesele

Autor: Jan Střelecautor

už je konec nemám pro co žít
kolem letěl pták
i já bych se chtěl do mraků zabořit
jen tak

dělat co mě baví
nenudit se a žít!
nesledovat večerní zprávy
už i myšlenka mě tráví

jed je všude, proudí v mé mysli
páchá zlo a ničí mě
přicházím postupně o všechny smysly
ach bože už nech mě!

proč mě tolik trestáš?
proč sám sebe mám?
proč tam v nebi se ty svině řehtáš
když už nikoho nepoznávám?

vkradl ses mi do hlavy
chtěl jsi zničit můj svět
teď když jsem v uvěznění únavy
chceš mou krev změnit v led?

už nejde to dýl snést
nech mě už napokoji
klidně teď budu po žebříku do pekla až lézt
a tam zaprodám duši svoji!

ne osud ale hloupé skutky
mě předurčily pro takový konec
i vyndal jsem kabel ze zásuvky
a dostal voltů ranec ..

tělo bezvládné se k zemi řítí
duše opouští svůj byt
v očích mích naďeje teď svítí
jdu tam kde bude klid

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 19x

Zatracená

Autor: janesmithautor

Prodírám se masou dutých hlav
V zoufalství nevím, kam se schovat
Kašlu na zasranej dobrej mrav
Potřebuju chlapa a nevím, jak se chovat.

Už chápu, proč jsme se právě my dva setkali,
tady mezi těmi hlupci to ani jinak nešlo.
Zvrácení, cyničtí amorci nám tenkrát tleskali
A řvali smíchy, když nás to přešlo

Teď marně hledám svou zatracenou duši
Jsem si jistá, že se toulá někde u tebe.
A tady mezi těmi blbci, co nic neví a jsou hluší
myslím stále jen na sex a na Tebe.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 23x